Osobní profil

Přednášková činnost

• přednášky na Ústavu pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, Brno
  
  
• přednášky na Kongresech LYMPHO:
  • 2026 - Obavy z šíření metastáz nádorových buněk při manuální lymfodrenáži
    Anotace přednášky

    Kongres LYMPHO 2026 Praha

    Dlouhodobě se traduje, že manuální lymfodrenáží lze způsobit metastázy rakovinných nádorů. Tyto obavy nově vyvrací současné poznatky a zásadní argumenty molekulární biologie.

    Přinesla důkazy, že tvorba metastáz je aktivní proces, který je spouštěn a řízen samotnými nádorovými buňkami.

    Tento proces nemůže být ovlivněn vnějšími mechanickými vlivy

    Za vznik metastáz jsou zodpovědny biologické vlastnosti nádorové buňky a stav imunitního systému, není ovlivněno žádnými mechanickými podněty.

    Maximální pracovní tlak při standartní manuální lymfodrenáži není prakticky vyšší, než tlak, který běžně vzniká při kontrakci svalů během běžných pohybových aktivit (chůze, ppohyb rukou, dýchání, pohyb bránice atd.), při každodenních hygienických procedurách (mytí, koupání atp.) a mnohokrát denně prováděných pracovních mechanizmů.

    Tyto činnosti prováděné denně téměř neustále, jsou svým anatomicky-fyziologickým průběhem v podstatě obdobné, jako při odborné, profesionálně provedené manuální lymfodrenáži.

  • 2025 - Manuální lymfodrenáž a specifika léčby lipedému a tzv. celulitidy
    Anotace přednášky

    Kongres LYMPHO 2025 Brno

    Lipedém i tzv. celulitida představují lokální onemocnění subkutánní tkáně. U obou diagnóz je z rozdílných příčin subnormální lymfatická drenáž.

    Při tzv. celulitidě, na rozdíl od lipedému, není tuková komponenta zásadním faktorem etiopatogeneze. V edematizovaném podkoží zde dominuje nepříznivý zásah do kolagenního režimu a kolagenních struktur.

    V terapii obou typů onemocnění se uplatňují především metody komplexní dekongestivní terapie s různým akcentem na její jednotlivé složky. Důležitou komponentou této léčby je manuální lymfodrenáž (MLD) – její specifika se však v obou případech významně liší, rozdílné je její provedení.

    Specificky modifikované formy manuální lymfodrenáže představují nepostradatelnou součást léčby obou diagnostických entit.

    Adekvátní léčbou je možné u obou diagnóz docílit zmírnění subjektivního diskomfortu postižených a omezení progrese těchto stavů. V případě tzv. Celulitidy lze časnou terapií, případně již prevencí minimalizovat její symptom.

  • 2023 - Benefity manuální lymfodrenáže ( MLD ) v kontextu omezení zdravotních rizik tetování
    Anotace přednášky

    Kongres LYMPHO 2023 Brno

    Tetování je v současnosti rozšířeným typem zdobení těla. Existuje důvodné podezření, že tetovací inkousty mohou být nebezpečné pro zdraví.

    Analýzy běžně užívaných tetovacích inkoustů svědčí o tom, že více než polovina analyzovaných vzorků nikdy neprošla žádným testováním a nebyla určena pro kontakt s lidskou kůží. Téměř polovina vzorků obsahovala karcinogenní látky. Rizikové jsou především běžně užívané barevné pigmenty, kde barevný odstín je tvořen solemi kovů. Problém těchto barev je jejich toxicita a častý obsah azobarviv, která mohou mít i mutagenní účinky. Po aplikaci těchto látek do kůže se mikroskopické částečky pigmentu dostávají do kontaktu s iniciálním lymfatickým řečištěm a jsou mízními cévami transportovány do mízních uzlin, kde se mohou kumulovat. Lze předpokládat vliv mízní drenáže na odsun rizikových působků tetování a její podporu formou manuální lymfodrenáže ( MLD ). Efekty této metody přispívají ke zrychlenému odstransportování potencionálně karcinogenních a mutagenních látek z tetovacích inkoustů a omezují jejich deponování v organismu. Efekty MLD podporují též rychlejší hojení kůže po zákroku tatéra a omezují možnosti pozdějších souvisejících kožních problémů ( tvorba granulomů nebo keloidů ).

    Využití benefitních efektů MLD v tomto kontextu potvrzuje široké spektrum možného uplatnění této metody.

  • 2022 - Celulitida - Forma chronické lymfodrenážní insuficience
    Anotace přednášky

    Kongres LYMPHO 2022 Praha

    Jestliže je lymfologie označována za multioborovou medicínskou disciplínu, lze to v plném rozsahu demonstrovat na případu multikauzální dermatopanikulózy – lokálního nezánětlivého degenerativního onemocnění subkutánní tukové tkáně (medicínsky nekorektně tzv. celulitida).

    Klíčovou příčinou vzniku a progrese této nozologické jednotky je místně subnormální mízní drenáž epifasciálního prostoru a související edematózní prosáknutí dermální pojivové tkáně a subkutánního tukového vaziva. Edematózní tkáň představuje rizikový terén disponovaný k onemocnění podkoží. Probíhají v ní fibrózní procesy a dochází též ke změně metabolizmu adipocytů. Postiženy jsou predilekční partie ženského těla. V důsledku narušení integrity kolagenních struktur kůže a podkoží dochází k remodelaci a vzniku deformit této tkáně (obraz tzv. „pomerančové kůže“).

    Terapie tohoto stavu má optimalizovat ovlivnitelné faktory etiopatogenezního řetězce a představuje dva základní směry: podpora drenážní funkce lymfatického systému na straně jedné a snaha o snížení lymfatické zátěže na straně druhé.

  • 2021 - Generalizované formy lymfodynamických edémů – Využití manuální lymfodrenáže v jejich terapii
    Anotace přednášky

    Kongres LYMPHO 2021 Mariánské Lázně

    Každý generalizovaný edém se objevuje nejprve tam, kde je z nějakých důvodů velká roztažitelnost pojivové tkáně a kde se tekutina snadno hromadí, aniž by při tom docházelo k adekvátnímu zvýšení tkáňového tlaku.

    Generalizované lymfodynamické otoky vznikají, stejně jako lokální mízní edémy tohoto typu, v důsledku nadměrného navýšení povinné lymfatické zátěže. Většinou jde o méně závažné formy otoků, působící však větší či menší subjektivní diskomfort postižených. V některých případech ovšem mohou způsobit i vážnější chorobné stavy, u predisponovaných osob např. aktivaci latentní formy primárního lymfedému.

    Typické formy těchto generalizovaných otoků jsou mj. idiopatický (cyklický idiopatický) edém, fyziologický těhotenský otok, otoky způsobené abúzem některých léků, zejména pak při snaze o jejich léčbu, případně při jejich kombinaci s alkoholem.

    Využití manuální lymfodrenáže (MLD) u těchto typů mízních otoků není zatím příliš obvyklé. Praxe však potvrzuje možnosti její smysluplné, v některých případech i nutné indikace.

  • 2019 - Specifika manuální lymfodrenáže v terapii lymfodynamických otoků
    Anotace přednášky

    Kongres LYMPHO 2019 Zámek Valeč

    Zájem lymfologů se soustředí především na lymfostatické formy otoků při mechanické insuficienci mízního systému v důsledku jejho postižení nebo poškození. Vznikají již při normální fyziologické zátěži. V těchto případech se vždy jedná o otoky bohaté na bílkoviny. Edematizace podkoží představuje zásadní moment patogeneze, ústící případně až v různé formy onemocnění subkutánní tkáně. Nejzávažnější forma – lymfedém, event. Jeho kombinace, jsou diagnostikovány již jako lymfostatická choroba.

    Méně pozornosti je věnováno otokům lymfodynamickým, vysokoobjemovým, kdy je mízní systém bez abnormalit a jejich vznik je pdomíněn nadměrnou povinnou lymfatickou zátěží bílkovinnou. Případný větší nárůst bílkovinné zátěže představuje závažný problém. I některé typy těchto lymfodynamických otoků mohou být bohaté na bílkoviny a představovat rovněž větší zátěž mízního systému a horší situaci v podkoží.

    Povinnou bílkovinnou zátěž na několika úrovních řeší manuální lymfodrenáž (MLD). Je proto klíčovou metodou terapie lymfedému a samozřejmou součástí fyzikální dekongestivní léčby této choroby.

    Méně obvyklé je využití MLD u různých forem otoků vysokoobjemových, lymfodynamických, mezi které patří celé řada hojně frekventovaných typů lokálních i generalizovaných edémů: flebedém, lipedém, mulikauzální dermatopanikulóza (tzv.“selulitida“), cyklický idiopatický syndrom, těhotenský otok, otoky při abúzu diuetik, laxytiv, event. při jejich léčbě.

    I tyto formy mízních otoků, z nichž některé jsou nesprávně považovány pouze za kosmetický problém, si zaslouží pozornost a případně i léčbu. Nepředstavují totiž jen častý subjektivní diskomfort,

  • 2017 - Průběh onkoterapie a variabilita lymfatického systému – predikátory sekundárního lymfedému
  • 2016 - Manuální lymfodrenáž v prevenci lymfedému po terapii nádoru prsu
    Anotace přednášky

    Kongres LYMPHO 2016 Lednice

    Léčba nádorového onemocnění je v industriálních zemích nejčastější příčinou vzniku lyfedému.

    Je prokázáno, že téměř u všech osob po komplexní terapii karcinomu prsu dochází k vážnému funkčnímu poškození lokálních lymfatik. Tyto osoby se nacházejí ve stádiulatence a kdykoliv u nich existuje možnost vzniku chronického lymfedému.

    Zatím je málo prověřena možnost užití MLD v preventivní terapii lymfedému v těchto případech. Chybí též dlouhodobé studie na toto téma. Dosavadní zkušenosti se zahájením této terapie bezprostředně po ukončení onkologické léčby prokazují signifikantní preventivní efekt.

    MLD se jeví jako optimální metoda prevence chronického lymfedému u všech osob po komplexní terapii nádoru prsu.

    Zmíněna zkušenost z dlouhodobého sledování několika pacientek po terapii MLD, zahájené ihned při prvních příznacích insuficientní lymfatické drenáže.

  • 2015 - Liposukce na terénu dermatopanikulózy
  • 2014 - CVD v kontextu specifického VP otoku multifaktorové patoetiologie – možnosti terapeutického ovlivnění
    Anotace přednášky

    Kongres LYMPHO 2014 Praha

    Mulifaktorová patoetiologie je určujícím znakem specifického typu vysokoproteinového otoku, který není podmíněn žádnou abnormalitou lymfatického systému. Je charakterizován souběhem a synergencí řady nepříznivých faktorů, které vy svých důsledcích vedou k nárůstu povinné lymfatické zátěže.

    V případě tohoto hyperosmolárního otoku je větší lymfatické břemeno příčinou spíše jen zpomalené lymfatické drenáže a zvýšeného prosáknutí podkožní vazivové tkáně. Určité městnání proteinů a onkoticky vázané vody však nastává a v delším časovém horizontu dochází většinou k méně závažným nezánětlivým degenerativním změnám kůže a podkoží, postihující pouze dospělé ženy. Dosud nepanuje terminologická shoda na pojmenování tohoto stále častějšího a rannějšího postižení podkoží dolních končetin. Nejužívanější jsou termíny dermatopannikulóza, lipohypertrofie, obecně tzv. „celulitida“. Jeden z klíčových patoetiologických faktorů této formy VP otoku a následných patologických pochodů je, vedle hormonální dysbalance, především chronická žilní choroba (CVD), která se různou měrou podílí na nárůstu povinné lymfatické zátěže. V případě vážnějšího stupně tohoto onemocnění může být případně i faktorem dominujícím.

    V rámci terapie je v tomto případě žádoucí zahájení léčby již při prvních, třeba jen subjektivních příznacích časné symptomatologické formy žilní choroby (stádium Cos podle CEAP), kdy ještě nejsou viditelné ani klinicky manifestované její symptomy. Zvýšenou pozornost zaslouží ženy s pozitivní rodinnou anamnézou, uživatelky hormonální antikoncepce, případně i ženy s vysokou profesní zátěží dolních končetin.

  • 2013 - Úvodní příčiny vzniku specifického vysokoproteinového otoku multifaktorové patoetiologie
    Anotace přednášky

    Kongres LYMPHO 2013 Pardubice

    Standartní nekombinované formy vysokoproteinových otoků (lymfedém, lipedém, flebedém) charakterizuje vesměs jednoduchá, přímočará patoetiologická linka a víceméně jednoznačná úvodní příčina vzniku.

    Odlišná je specifická forma hyperosmolárního otoku, charakterizovaného multifaktorovou patoetiologií. Souběh a synergence celé řady různorodých nepříznivých faktorů (často nenápadných, případně v subklinické formě) způsobují dlouhodobě nadměrný nárůst lymfatického břemene a po selhání kompenzačních mechanismů lymfatického systému jeho dynamickou insuficienci. V následné patogenezi dominují ve finální fázi především zásahy do kolagenního režimu a degenerativní změny v kolagenních strukturách kůže a podkoží.

    Klíčové úvodní příčiny vzniku tohoto specifického vysokoproteinového otoku jsou vedle nepříznivých genetických, rodových dispozic poruchy hemodynamiky (především venózní), hormonální dysbalance (zejm. dlouhodobá expozice vysokých hladin estrogenů), dále též méněcennost, chabost vaziva a v konečných důsledcích lokální nedostatečná lymfatická drenáž podkoží specifických partií těla.

    V edemózní tkáni dochází ke kumulaci prozánětlivých faktorů a rozbíhá se kaskáda zánětlivých pochodů a následných patologických procesů. Aktivace fibroblastů startuje patologickou novotvorbu kolagenu, současně působky zánětlivých procesů, produkující proteolitické enzymy, působí destrukčně na stávající kolagenní stuktury. Progredující změny vláknité složky podkožního vaziva následně ovlivňují též metabolismus adipocytů a jejich růst. Z těchto degenerativních změn vazivové tkáně rezultují mírnější formy podkožních deformit ve smyslu fibro-lipohyperfrofie, manifestující se v delším časovém horizontu. Bez terapeutického zásahu mají progresívní tendenci.

    Tato specifická forma vysokoproteinového otoku představuje autentickou, autonomní nozologickou jednotku, pro kterou absentuje výstižné, výlučné a všeobecně akceptované pojmenování – nejčastěji užívané termíny: dermatopannikulóza, lipohypertrofie, obecně (medicínsky nekorektně) tzv. „celulitida“.

  • 2012 - Chronická nezánětlivá degenerativní forma postižení kůže a podkožního vaziva – problém terminologický, diagnostický i terapeutický
    Anotace přednášky

    Kongres LYMPHO 2012 Brno

    Pro tuto specifickou podobu deformit podkožního vaziva je charakteristická velká nejednotnost užívané terminologie a unikátně pestrý rejstřík názvů, užitých k jeho identifikaci. Všeobecně je užívaný a fixovaný medicínsky nekorektní termín celulitida (nejde o zánětlivý proces). Ve snaze o zdůraznění nezánětlivého procesu byl v kosmetickém žargonu zaveden slovní novotvar celulitida, v estetické chirurgii se objevil název celulitóza, který se nerozšířil. V západní literatuře je v tomto kontextu běžně užíván termín dermatopanniculóza, presentující fakt, že patologické změny kůže a podkoží nejsou zánětlivého, ale degenerativního charakteru a týkají se především kolagenních struktur. U nás je tato forma postižení podkožního vaziva řazena do dg. lipohypertrofie, což se nejeví jako nejvýstižnější. Nárůst a kumulace tukové tkáně nejsou úvodním ani klíčovým znakem této svébytné, specifické nozologické jednotky. Kromě těchto nefrekventovanějších termínů byla v literatuře užita celá škála dalších názvů, kterými se autoři snažili tento problém pojednat a pojmenovat.

    Určitá nevyjasněnost a nejednotnost v interpretaci etiopatogeneze tohoto typu degenerativních změn podkožního vaziva se odráží i v mnohých problémech diagnostických. Bývají někdy zaměňovány nebo směšovány např. se závažnějšími formami vysokoproteinových otoků nebo se stavy jiného původu na základě vnější podobnosti. Terminologický zmatek, problematické diagnostické zařazení a nejednotná interpretace etiopatogeneze této svébytné, specifické, nozologické jednotky se spolu s často neúplnými znalostmi anatomie a funkce zejm. povrchového lymfatického systému následně odráží v neuspokojivých terapeutických výsledcích. Často jsou v těchto souvislostech prezentovány i problematické rady a doporučení, používány nevhodné, mnohdy i rizikové metody a postupy s kontraproduktivními efekty.

  • 2011 - Degenerativní celulitida – Multifaktorová problematika
    Anotace přednášky

    Kongres LYMPHO 2011 Ostrava

    Při dnešní úzké specializaci medicíny je téma nezánětlivé degenerativní celulitidy, jako typické mezioborové problematiky, na periferii zájmu styčných lékařských oborů. Jejich zástupci mají tendenci nahlížet tento problém zorným úhlem své specializace a jejich interpretace nebývají vždy úplně kompletní. Pro lymfology, kteří jsou v této problematice kompetentní, je v kontextu závažnějších hyperasmolárních otoků téma celulitidy málo atraktivní.

    V interpretaci multifaktorové problematiky celulitidy nepanuje bezvýhradná shoda. Ani medicinské zařazení degenerativní celulitidy pod dg. Lipohypertrofie příliš nepřispívá k osvětlení její podstaty. Indukuje představu, že hlavní problém se týká tukové komponenty, tukového metabolismu. Nevystihuje důsledky nepříznivých vlivů na kolagenní režim a následné degenerativní změny kolagenních struktur kůže a podkožního vaziva, které jsou v kontextu celulitidy dominantní a určující.

    Celulitida bývá řazena k „civilizačním“ chorobám. Spíše, než typické civilizační faktory jsou v těchto souvislostech závažnější vlivy hormonální. Ženské hormony jsou jedním z rozhodujících faktorů vzniku celulitidy.

    Vedle důležitých vlivů ženských hormonů je v současnosti známa zásadní role dlouhodobé lokální nedostatečnosti lymfatické drenáže v důsledku zvýšeného lymfatického břemene. Příčiny tohoto stavu jsou multifaktorové. Podílí se na něm především nepříznivý stav některých klíčových – úvodních faktorů (genetické, dědičné dispozice, stav a funkce venolymfatického systému, hormonální situace a kvalita vaziva) za synergence pestré škály méně významných rizikových, „podpůrných“ faktorů.

    Pro výsledný obraz degenerativních změn kůže a podkoží se vžil termín „pomerančová kůže“. Tento artefakt, stejně jako typické dolíčky v tukové tkáni, však nejsou výlučným specifikem celulitidy, i když bývají často paušálně a chybně jako celulitida označovány. Na základě pouhé optické podobnosti bývají s celulitidou zaměňovány i některé stavy, představující zcela odlišnou problematiku.

    Degenerativní celulitida se jeví jako samostatná, specifická jednotka, která si zaslouží pozornost. Její pokročilejší stádia a častá koincidence s dalšími typickými souběžnými zdravotními problémy mohou být příčinou nepříjemného zdravotního diskomfortu.

  • 2010 - Pohybové aktivity v kontextu celulitidy (lipohypertrofie)
    Anotace přednášky

    Kongres LYMPHO 2010 Praha

    V souvislosti s vlivem pohybu a sportovních aktivit na stav degenerativní celulitidy existuje řada mýtů.

    V tomto kontextu především vždy neplatí – čím víc, tím líp, lymfu nutno „rozpohybovat“ svalovou pumpou atp. Nejsou ideální ani paušální rady a doporučení. Co je pro někoho vhodné, druhému může uškodit. Nerespektování individuálních dispozic a konkrétního stavu veno-lymfatického systému a volba nevhodných forem a nepřiměřené intenzity pohybových aktivit může vést k tomu, že se tyto stanou paradoxně rizikovým faktorem. Mohou se podílet na zhoršování nepříznivého stavu v epifasciálním prostoru a přispívat k akceleraci degenerativních změn podkožního vaziva. Optimální je proto individuálně modifikovaný program pohybových aktivit, který tyto skutečnosti zohledňuje.

    Úloha „svalové pumpy“ kosterních svalů je zásadní v návratu žilní krve z DK, v epifasciálním lymfatickém systému však dominují pulzní síly vnitřního prostředí za přispění řady lymfokinetických faktorů. „Svalová pumpa“ kosterních svalů je zde jen jedním z řady cirkulačních mechanismů a bývá v tomto kontextu často přeceňována.

  • 2009 - Celulitida a ženské hormony
• přednášky na Kongresech ONKO (Onkologické dny - Brno):
  • 2019 - Anatomická variabilita lymfatického systému - prediktivní faktor sekundárního lymfadému při terapii Ca prsu
• přednášky na Kongresech ANGIO:
  • 2015 - Vznik a terapie tzv. celulitidy
  • 2014 - Terapie vysokoproteinových odtoků s podílem chron. žilní choroby
  • 2013 - Chron. žilní choroba v kontextu vysokoproteinových odtoků
• ČT - pořad "V kondici":
  • 2018 - Manuální lymfodrenáž
  • 2007 - Manuální lymfodrenáž (teorie a praktické ukázky)
• TV Barrandov - pořad "Naše zprávy":
  • 2014 - blok o celulitidě (vznik a terapie)